"Stop hazardu" nebo "zelená hazardu"?

Byl jsem kamarádem vyzván, abych se připojil k petici Stop hazardu. Když tato na první pohled bohulibá iniciativa již vloni začala, byl jsem zdáli přítomen formulace hlavní teze.

Jakkoli to vypadá, že strůjcům petice jde o "stop hazardu", tedy o zákaz zlodějské hry, jejímž jediným výsledkem jsou prosázené čisté i špinavé peníze z výplat, sociálních dávek a zlodějiny, ve skutečnosti jde jen o snahu mírně zmenit regulační podmínky pro existenci tohoto mafiánského byznysu.

Petice nepřichází z žádným požadavkem, který by řekl hazardu "stop". Cituji z průvodního textu: "Jedním z hlavních cílů je dostat rozhodování o hazardu do kompetence měst a obcí." Petice požaduje různé kosmetické úpravy, jako možnost odnětí licence hernám, kde budou přistěženi mladiství nebo zákaz nepřetržitého provozu heren. Být provozovatelem herny, tak mohu být spokojený. Můj podnik by při dodržení pár víceméně bezbolestných pravidel zůstal zachován. Pokud bych měl hernu jako pračku na peníze, bylo by mi to úplně jedno. A přemluvit radnici, aby v obci hraní nezakázala? To bude zcela jednoduché, protože velká část daní jde již nyní přímo do obecního rozpočtu. A když se k tomu přidá argument v podobě pár obálek klíčovým lidem...

Shodou okolností právě včera se Senát usnesl na novele, která část návrhů z petice přijala. Jedna ze senátorek se dokonce nechala slyšet, "že pro zákon bude hlasovat přesto, že omezení by mohlo být ještě razantnější".

Když jsem petici ještě před zveřejněním projednával, kladl jsem jim otázku: Existuje jediný společensky rozumný důvod, proč - byť jen v sebemenším rozměru - tolerovat existenci tvrdého hazardu? Přestože nedokázali odpovědět, petice takto spatřila světlo světa. Škoda promarněné příležitosti.