Tajemství financování Zlatého draka II.

Dnes mi došla odpověď z odboru kultury brněnského magistrátu, kam doputovala moje stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace ohledně financování inscenace Tajemství zlatého draka.

Úředníci rozhodli, že Národní divadlo Brno (NDB) musí rozhodnout o mé žádosti, což v překladu z úředničtiny do češtiny znamená, že mi musí informace, o které jsem žádal, poskytnout. A pokud mi je odmítnou poskytnout, musí v souladu se zákon plně odůvodnit, z jakého zákonného důvodu mi informace poskytnout nechtějí, resp. nesmějí.

S odkazem na již dvojí zmatenou pseudoargumentaci, proč se nesmí smlouvy související s inscenací dostat na veřejnost - poprvé pro MF Dnes řekl pan ředitel, že jde o "obchodní tajemství", podruhé mi napsal, že se na ně prý vztahuje autorský zákon - se v odůvodnění tyto kličky vyvrací.

Konkrétně musí NDB "vzít v úvahu, že za předmět ochrany /dle autorského zákona, pozn.: SB/ nelze považovat smluvní dokument jako takový... V případě, že se povinný subjekt domnívá, že nemůže poskytnout informaci s odkazem na § 9 Zákona, kdy je informace obchodním tajemstvím, musí přezkoumat, zda jsou naplněny zákonné znaky obchodního tajemství." Přičemž "obchodním tajemstvím mohou být pouze skutečnosti ve smlouvě uvedené, které splňují pojmové definiční znaky, nikoli smlouva jako celek".

Škoda, že se v odůvodnění nezmiňuje ředietelm NDB Dvořákem argumentace k jeho poslední výmluvě, podle níž podléhají sponzorské smlouvy utajení s ohledem na ujednání dle Obchodního zákoníku.

Stále doufám, že se pan ředitel mýlil a ve svých výmluvách jen dal na radu špatných právníků (placených z veřejných peněz) a že požadované dokumenty doputují vbrzku do mojí poštovní schránky. V opačném případě bych se mohl domnívat, že nekompetentní je i sám pan ředitel (placený z veřejných peněz), čemuž se mi nechce věřit.

Tajemství financování Zlatého draka

Smlouvy s Landovou firmou prý chrání autorský zákon. Smlouvy se sponzory inscenace jsou prý tajné.

Před nejsledovanější divadelní premiérou dekády vyšel v MF Dnes článek, podle kterého považuje ředitel brněnského Národního divadla smlouvy s Danem Landou, resp. jeho firmou, za "obchodní tajemství". Protože velmi dobře vím, že nic takového není možné (schválně si nastudujte, jak tvrdá kriteria musí splnit právní ujednání, aby jej bylo možno za obchodní tajemství považovat, viz § 17 Obchodního zákoníku), požádal jsem ředitele Národního divadla, aby mi poslal kopie smluv s firmou pana Landy a také kopie smluv se sponzory. V žádosti jsem ho výslovně upozornil na skutečnost, že se nemůže vylhávat s odkazem na údajné ochodní partnerství, jak to udělal vůči MF Dnes.

A skutečně. V prosinci mi přišla odpověď pana ředitele, kde už o obchodním tajemství nebylo řeči. Podle něj mi však smlouvy s firmou 2 Landa s.r.o nemůže poskytnout neboť prý podléhají ochrany z důvodu autorských práv. Konkrétně argumentuje § 11, odst. 5, písm. c/ a § 11, odst. 2, písm. c/ zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Co tyto paragrafy znamenají? Zjednodušeně řečeno se vztahují na díla, která podléhají autorskému zákonu, taková nelze veřejnosti ze strany veřejnoprávních institucí (jako je např. divadlo) poskytnout. To je ovšem ukrutná mýlka. Pokud bychom přistoupili na tuto logiku, pak už by za autorské dílo mohlo být považováno naprosto cokoli, třeba rozpis divadelních zkoušek. Napadá mě jen, ledaže by dotyčná smlouva byla vyvedena vlastnoručně nějakým uměleckým kaligrafistou, pak by ji jistě bylo možné označit za umělecké dílo. Ale nikoli její obsah a o ten mi jde.

Takový Marcel Duchamp by měl z pana ředitele Dvořáka jistě radost. Duchamp totiž taky považoval za umělecké dílo cokoli, třeba sériově vyráběný pisoár a kunshistorici i galeristé mu dali za pravdu. Jenže Dvořák není Duchamp.

Co se týče smluv se sponzory, panu řediteli je to velice líto, ale prý je také nemůže poskytnou, neboť - cituji: "se jedná o finanční prostředky od soukromého subjektu a nejedná se o veřejné prostředky". To je teda švanda. Pan ředitel má pravdu, že peníze od sponzora jsou soukromé, ale jen částečně. Soukromé jsou přesně do okamžiku, než je fakticky daruje divadlu. Pak jsou veřejné a je nutno s nimi nakládat ve veřejnoprávním režimu. Jestli mají se všemi divadelními sponzory ve smlouvách ujednání dle § 271 ObchZák, tak si pan ředitel koleduje o pěkný průser. Já zatím jen doufám, že se pan ředitel prostě nějak spletl.

K jeho pseudoprávní argumentaci jsem mu napsal zdvořilé odvolání a kvůli tomu, že mi svoji odpověď poslal po lhůtě dané zákonem, podal jsem i stížnost, jak je nutné podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

O dalším vývoji kauzy vás budu informovat.