Jak vzniká hnutí
Na přelomu let 2003/2004 jsem jako čerstvý člen Strany zelených stál u zrodu a aktivit občanské koalice, která si vytkla za cíl prosadit modernizaci vlakového nádraží v centru, nikoli na místě kilometr vzdáleném, kdesi v záplavovém území. Využili jsme všemožných prostředků, včetně odvolání proti územnímu rozhodnutí, jež bylo nakonec před Vánoci 2008 po dvou letech soudem zrušeno. Také se nám podařilo prosadit dva hlavní bojovníky do nové brněnské městské koalice.
Hlavní výsledky našeho snažení jsou asi celostátně známy. Na jaře 2004 proběhla masová petice za referendum o přesunu nádraží; v létě 2004 jsme byli svědky obstrukce radnice při jeho vyhlašování; v říjnu 2004 konečně vyhlášené referendum přineslo tento výsledek: 25procentní účast, 86 procent hlasů pro nádraží v centru. Poté radnice přitvrdila propagandu na odsun budovy. V listopadu 2004 se však stoupenci nádraží v centru, zelení, dostávají poprvé (a zatím naposledy) do krajského zastupitelstva. V září 2006 jsme představili kompletní projekt přestavby ŽUB s nádražím v centru. V říjnu 2006 pak strany podporující nádraží v centru posílily v komunálních volbách o 20 procent.
Přeměna aktivistů v politiky
U zmíněných volebních úspěchů stojí za to se zastavit. Občanská koalice byla od počátku silně personálně propojena se Stranou zelených. Kromě nezávislých ekologů – za všechny jmenujme tehdejšího šéfa Hnutí DUHA Martina Andera nebo Mirka Patrika z Dětí Země – byla přirozeně infikována zelenými straníky: patřila k nim městská zastupitelka a starostka Nového Lískovce Jana Drápalová, dopravní expert Martin Robeš a mnozí další. Proto bylo logické, že odpor proti odsunu nádraží použili zelení jako hlavní volební téma v krajských (se ziskem 5 procent hlasů) a později i v komunálních volbách (zisk 12 procent) a s hesly „stop odsunu“ a „volby jsou referendem o nádraží“ viditelně zabodovali.
Občanská koalice se před dvěma lety rozhodla k neobvyklému kroku. Za peníze svých členských organizací vstoupila do předvolební kampaně s masivní podporou stran, které deklarovaly zájem na modernizaci nádraží v centrální poloze. V kampani za zhruba milion korun dostali kromě zelených podporu také sociální demokraté (nejednotně a vlažně podporující centrální variantu) a nestranická kandidátka „Brno 2006 – tým Jiřího Zlatušky“. Jak jsem uvedl, tyto strany obdržely nečekaně mnoho hlasů na úkor ODS, lidovců a komunistů, kteří podporovali odsun.
V době, kdy zelení utvořili (na podzim 2006) městskou koalici s ČSSD, Zlatuškovým Brnem ’06 a lidovci, vyvrcholilo vydáním
územního rozhodnutí zřejmě největší tuzemské územní řízení na soubor jednoho tisíce a šesti set staveb, představující odsun nádraží. Nově zvolený náměstek primátora pro rozvoj Martin Ander s radní Janou Drápalovou vyjednali do koaliční smlouvy ohledně nádraží nadějná pravidla: „Naším cílem je funkční systém železniční dopravy s moderním nádražím. Budeme dbát na to, aby projekt přestavby železničního uzlu získal maximální finanční podporu z evropských fondů i veřejných rozpočtů. Realizována může být jen taková varianta, u níž nezávislé seriózní posouzení prokáže výhodnost pro občany Brna i cestující a která bude mít prokazatelnou podporu veřejnosti.“ Během necelého roku byla na objednávku radnice provedena srovnávací multikriteriální analýza, jejíž závěr vyzněl pro modernizaci současného nádraží.
Potěmkinova rychlodráha
Nyní dal také ekologům z občanské koalice Nádraží v centru za pravdu i soud (zatím není jasné, do jaké míry, protože nebylo zveřejněno znění rozsudku). Odsun nádraží se tak zpozdil o dva roky. Pro investora ale nebude nakonec složité vyjít podmínkám soudu vstříc a doplnit podklady pro nové územní řízení. Mezitím projektování odsunu stejně nabralo další zpoždění. O konečném výsledku však nerozhoduje soud. Pravomoc určovat podobu veřejných investic mají v rukou politici.
A ti, včetně zelených, dnes přes jednoznačný závěr odborného srovnání podporují odsun nádraží s jakousi kosmetickou úpravou, která vytváří dojem, že nádraží v centru zůstane. Tato potěmkinovská vesnice vešla ve známost pod názvem „městská rychlodráha“. V reakci na závažné výtky autorů odborné analýzy k projektu odsunu nádraží přišel jeden z lidoveckých politiků s nápadem vést z odsunutého nádraží dvojkolejnou trať do míst současného vlakového nádraží.
Právě zelení do koaličního prohlášení prosadili závazek, že všechny větší stavby předem projednají s veřejností, a dokonce že „o zásadních otázkách rozvoje města vyhlásí referendum, jehož výsledkem se bude koalice řídit“. Fakt, že o otázce budoucí polohy nádraží v centru se už referendum konalo, je nyní ignorován a zelení vyjednavači koaličního programu navíc neinformovali ani členy vlastní strany a rovnou kývli na odsun nádraží s podmínkou, že „zohlední doporučení pracovní skupiny pro optimalizaci projektu s cílem využít stávajícího železničního nádraží jako jedné ze zastávek na páteřních trasách regionální dopravy“ (Programové prohlášení Rady, duben 2008). Veřejnosti dodnes radnice k městské rychlodráze nic neřekla.
Projekt městské rychlodráhy byl odborné skupině koalice Nádraží v centru prezentován šéfem dopravní komise Rady města Brna Josefem Veselým. Na základě této prezentace experti občanské koalice zásadně zpochybnili realizovatelnost projektu při zachování autorových představ o jejích parametrech. Upozorňují na zcela zásadní koncepční nedostatky, které i v případě, že se naplní jen zčásti, činí z rychlodráhy úplný paskvil.
Jako člen SZ jsem napnul síly a snažil se hned na květnové městské konferenci upozornit na všechny „omyly“ a možné budoucí důsledky. Marně. Radní před straníky svůj postup obhájili a prosadili si dodatečný souhlas. Stejně skončilo prosincové jednání krajské konference.
Hlavní důvod, kterým nynější náměstek primátora Martin Ander ospravedlňuje obrat o takřka 180 stupňů, je prý obava z toho, že bez snahy zelených a lidovců by nezůstala ve hře ani ta městská rychlodráha. To je zřejmě pravda. Dosud ale není známo, zda je rychlodráha vůbec stavebně proveditelná a zda je aspoň o píď lepším řešením než prostý odsun.
Zelení, kteří nyní nesou odpovědnost za brněnskou koaliční politiku, brutálně selhali při plnění principiálních slibů voličům. Otevřenost směrem k veřejnosti se změnila v zamlžující propagandu, místo racionálního přístupu k rozvoji města probíhá čiré politikaření a ze slibu o svědomitém nakládání s veřejnými prostředky zbyl submisivní postoj vůči silnějšímu koaličnímu partnerovi.
Příčinu fiaska někdejších občanských aktivistů při ostrém nasazení do politického terénu je pro mě těžké najít. Bezpochyby však jde o osobní etické selhání, z něhož mohou vyvodit závěry už jen voliči – když už tu rezignovala městská i krajská stranická organizace. Mně osobně nezbylo než rezignovat na brněnskou Stranu zelených.
Autor je bývalý člen občanské koalice Nádraží v centru a zastupitel městské části Brno-střed.
Příspěvky
